Cosmos

Cosmos Carl Sagan

 1 – Pobřeží vesmírného oceánu
 2 – Jeden hlas vesmírné Fugy
 3 – Harmonie světů
 4 – Nebe a peklo
 5 – Blues pro rudou planetu
 6 – Vyprávění cestovatele
 7 – Páteř noci
 8 – Cestování prostorem a časem
 9 – Život hvězd
10 – Okraj věčnosti
11 – Vytrvalost paměti
12 – Galaktická encyklopedie
13 – Mluvčí země

K odkazu Carla Sagana

JAK NAHOŘE, TAK DOLE

Člověk dnes zatím jen nesměle ohmatává své nejbližší kosmické okolí. A neustále se přesvědčuje, jak málo toho zná o světech plných záhad a tajemství.

Ve vesmíru jsou miliardy hvězd podobných Slunci. Okolo mnohých z nich obíhají planety, na nichž jistě jsou příznivé podmínky pro život, možná i takový, který se vůbec nepodobá tomu, co je na Zemi. Pokud člověk nezničí sebe sama dříve, než vstoupí do vesmíru, čekají ho bezesporu neuvěřitelná dobrodružství. Téměř jakákoliv fantastická myšlenka může být v zásadě odrazem budoucí skutečnosti.

Jules Verne, patron všech fantastických románů, se pojednou stal docela střízlivým spisovatelem: úsilí dosáhnout planet už není utopií a kosmonauti necestují kolem světa za 80 dní, stačí jim na to pouhých 80 minut. Naše Země není středem vesmíru, nýbrž, jak bezpečně víme, docela maličkým kosmickým tělesem na periferii jedné docela nevýznamné galaxie. Jsme nejvýše mravenci ve vesmírném státě. Přesto však zde, ve vesmíru, leží naše naděje. Země je totiž jen naším dočasným domovem. Za několik miliard let se Slunce rozepne a Zemi pohltí v ohnivém kataklyzmatu. Než ale tento soudný den nastane, lidstvo bude patrně schopné osídlit naši Galaxii.

ROVNICE INTELIGENCE

V listopadu 1960 se na Národní radioastronomické observatoři v Green Bank v USA shodlo několik vynikajících vědců na slavné rovnici, podle níž lze vypočíst počet inteligentních civilizací, které usilují v naší Mléčné dráze o navázání kosmických kontaktů. Podle nejstřízlivějších odhadů je těchto civilizací 40. Nejoptimističtější výpočet pak připouští 50 milionů nepozemských civilizací, očekávajících své vesmírné spojence. Hlavními autory rovnice z Green mimozemských bytostech.

Carl Edward Sagan se narodil v roce 1934 v Brooklynu v New Yorku v rodině krejčovského dělníka. Dostal do vínku nejen nadání pro přírodní vědy, ale také možnost setkávat se s vynikajícími odborníky, jejichž hvězdy dodnes září na hvězdném nebi astronomie, fyziky, chemie a biologie. Sagan od svých 17 let navštěvoval na proslulé univerzitě v Chicagu přednášky pozdějších laureátů Nobelových cen E. Fermiho, H. Ureye, S. Chandrasekhara a H. J. Mullera. Na Yerkesově observatoři se věnoval astronomii pod vedením vynikajícího pozorovatele Gerarda Kuipera. Během práce na doktorské dizertaci se sešel s profesorem genetiky na univerzitě ve Wisconsinu Joshuou Lederbergem, který jej inspiroval k výzkumům v exobiologii – hledání života ve vesmíru. Své úvahy o životě ve vesmíru shrnul do knihy, kterou napsal společně se známým ruským astrofyzikem Josifem B. Šklovským.

NEJMLADŠÍ PROFESOR V ITHACE

Dr. Carl Sagan byl již ve svých 34 letech jmenován řádným profesorem astronomie na Cornellově univerzitě v Ithace, jíž zůstal věrný až do své smrti. Výčet jeho dalších funkcí a aktivit je obdivuhodný. Byl ředitelem Laboratoře planetárního výzkumu, sehrál vedoucí roli při výpravách sond Mariner, Viking, Voyager a Galileo na planety sluneční soustavy, kosmické sondy Pioneer a Voyager nesly na svých palubách poselství mimozemšťanům, jehož grafickou podobu Sagan navrhl. Stal se šéfredaktorem odborného magazínu Icarus, zabývajícího se výzkumem planet, vedle více než 400 publikovaných vědeckých a populárně-vědeckých statí napsal řadu skvělých knih.

Široká veřejnost ho znala zejména jako autora mimořádně úspěšného televizního seriálu Cosmos (podle nějž vznikla stejnojmenná kniha, která společně s Kometami vyšla i u nás), jenž sledovalo na 200 milionů diváků v 60 zemích světa. Roku 1975 obdržel cenu Josepha Priestleye za „významný příspěvek k blahu lidstva“ a o tři roky později prestižní Pullitzerovu cenu za knihu Draci z ráje, které předcházely legendární Stíny zapomenutých předků.

Počátkem 80. let 20. století vstoupil prof. Sagan do světové politiky, když spolu s dalšími autory uveřejnil významnou studii odhalující zhoubné dopady jaderné války. Ukázalo se, že globální jaderný konflikt by neměl v žádném případě vítěze – pouze poražené…

Carl Sagan podlehl zhoubné nemoci v prosinci roku 1996. Z jeho odkazu dodnes čerpáme četné inspirace a poučení. Podobně jako kdysi Verne se Carl Sagan nebál zveřejňovat své jasnozřivé vize o budoucnosti lidstva, které tolik provokovaly jeho vědecké kolegy. Byl optimistou. Pevně věřil, že člověk pronikne za hranice sluneční soustavy a rozlétne se do hlubin kosmu: „Nepochybuji však, že když zabráníme sebezničení, pak dříve nebo později cesty do kosmu podnikneme… To, co můžeme po Kolumbovi nazvat hvězdným podnikem, povede po dobu mnoha generací k významné lidské přítomnosti na druhých světech a k zapojení naší účasti v kosmu.“

HLAS VĚČNOSTI

Sagana nebylo možno přehlédnout a jeho hlas je aktuální i nyní. Byl skutečným apoštolem nejen svého oboru, ale také hlasatelem obecně lidských hodnot, jako jsou přátelství, solidarita, mír a láska. Upozorňoval na to, jak křehká je lidská civilizace a že neseme odpovědnost za zachování života. Svými přirovnáními často záměrně šokoval. Napsal například, že naše civilizace se rozvíjí nikoli od biblického Ábela, ale od Kaina, vraha a vynálezce zemědělství a řemesel: „Technika a umění jsou v rodové linii Kaina. A vášně, jež vedly k vraždě, neustupují.“ Proto Sagan poukazoval na tragický zánik mnohých starověkých kultur, které zmizely v propadlišti času díky svým válečnickým sklonům, a na nutnost míru mezi lidmi: „Naše povinnost přežít není jen naší věcí, ale věcí celého starého a nedozírného kosmu, z něhož pocházíme.“ V románu Kontakt, jenž byl roku 1997 zfilmován, uvedl: „Pro malé tvory, jako jsme my, je nekonečno snesitelné jen skrze lásku.“

Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *