26.10.2015

Osvícení

Cesta k osvícení vede skrze sebepoznání a pochopení pravdy. Jak k tomu dojít? Budete li se pozorovat jako v zrcadle, myslím tím svou vlastní osobu , své myšlenky a pohnutky, pak budete mít chuť je korigovat a upravovat. Budete si říkat: „toto co dělám je špatné a proto to dělat nebudu, budu raději dělat tamto“. Při takovém přístupu něco odsuzujete nebo naopak ospravedlňujete, a tím to, co vidíte, vlastně převracíte. Zatímco v případě, pozorujete-li v Zrcadle pouze svůj postoj vzhledem k lidem, myšlenkám a věcem, to znamená že skutečnost jen vidíte aniž by jste cokoli posuzovali, ospravedlňovali nebo přijímali, pak si teprve začínáte uvědomovat a chápat. Toto je počátek sebepoznání. Nemáme však shromažďovat , protože sebepoznání není proces shromažďování, ale je to proces objevování ve všech možných chvílích a situacích, ve vztazích s lidmi, věcmi, myšlenkami.

Začátek je ve změně vašeho postoje. Nepozorujte sebe v zrcadle vlastního posuzování a hodnocení, nepotřebujete to chcete li se učit. Nepotřebujete ani vytvořit si názor. Vaše zrcadlo jsou lidé kolem vás a situace, které si vytváříte. Učte se, sledujte to, co to dělá s vámi, ne z toho co slyšíte, nebo vidíte. Právě k tomuto nám pomáhají vztahy. Díky druhým poznáváme sama sebe. Vše co v životě vytváříme a zažíváme je tu pro náš růst a nalezení Pravdy, lásky a pokory.

Pokud je v našem životě vše v ,, pořádku“ nemáme potřebu poznání.

Až ve chvílích trápení a utrpení se obracíme k poznání. To je v pořádku. I to že u toho trpíme. Vlastně se v tu chvíli probouzíme a rodíme do nového života, a že to bolí, je v pořádku, tak víme že žijeme a že je na naší volbě jak dlouho bude trápení a beznaděj trvat. Víme že jsme připraveni začít něco nového. Také potřebujeme čas. Když přicházíme na svět také trpíme, ale ostatní se radují z našeho nového života.

Pravda nemá žádnou cestu. Pravda je vlastní žití. Jakmile zjistíte že pravda je něco živého, co je stále v pohybu co nemá pevné místo a nelze to nalézt ani v chrámu, ani v mešitě, ani v kostele, a že vás k tomu nepřivede církev ani učitel, ani filozof, pak také zjistíte, že tato živá věc je to, co jste vy: vaše zlost, násilí, křeč, zoufalství, starosti a radosti, se kterými žijete. Pravda je v porozumění tomu všemu. Ale aby jste viděli a pochopili pravdu, měli by jste si zachovat nadhled. Nadhled není být oddělen od ostatních a od každodenní reality. Nadhled neznamená zachovat si vždy odstup od okolních vjemů a svých pocitů. Je to neposuzování. Pokud nebudete mít potřebu posuzovat a zařazovat, poznáte svobodu, a tou je Pravda.

Osvícení, blaženost, čistotu svého já a očištění, musíme hledat sami v sobě. Je v moci každého z nás nalézt poznání a klid.

Petra Tichá    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..