26.10.2015

4 dimenze

4D realita je hlavně vnímána jako ČASoprostor. Je mnoho úrovní poznání a k tomu mnoho různých úhlů pohledů, pravděpodobně tolik, kolik je poznávajících subjektů. Z více důvodů používám pro zjednodušení členění na 4 či 5 základních úrovní poznání (bytí, vědomí). Jedním z hlavních důvodů je i možnost názorného vysvětlení na odlišně dimenzionálních realitách s jejich hierarchickým řazením. Vzhledem k tomu, že jsme schopni vnímat a chápat 3 prostorové dimenze a 1 časovou, tj. čtyřdimenzionální časoprostor, využívám členění na 4 úrovně, protože je pro nás z tohoto pohledu srozumitelnější. To, co se nám jeví jako rozdílná či dokonce rozporná skutečnost, takovouto skutečností vůbec být nemusí a je jí zdánlivě pouze vzhledem k tomu, že nemáme buď dostatek nformací (což bývá časté u různých úhlů pohledu z téže úrovně poznání), nebo 0dostatek schopností vnímat úrovně vyšší (což bývá u vnímání skutečnosti z různých úrovní poznání – z vyšších dimenzí do nižších). To, co se na nižších úrovních zdá oddělené a relativně samostatné, je v podstatě částí vyššího celku. Z pohledu té nejvyšší úrovně je pak možno vnímat vše již jako jednotu. Zrovna tak je možno obrazně chápat člověka (i bytost v nejširším slova smyslu) jako průnik vícedimenzionální bytosti z vyšších dimenzí do naší 3D reality. Na té nejvyšší úrovni již existuje pouze jednotné vědomí. Všechny bytosti a tudíž vše, co vnímáme, je tak průnikem jednotného vědomí do naší 3D reality a jakákoliv oddělenost je pouze zdánlivá.  Následky nechápání této určité hierarchičnosti bytí (tím nemíním v žádném případě zpochybňovat jeho jednotu, proto je možná vhodnější použít „zdánlivé hierarchičnosti“) a komplexní reality a nevnímání existence různých úhlů pohledů na tutéž skutečnost, dochází k mnoha nedorozuměním a konfliktům. K tomu nutno dodat, že většinou zcela zbytečným konfliktům (pomíjím situace, kdy cílem je konflikt a nikoliv poznání).  Rozdílné úhly pohledu na stejnou realitu ze strany různých náboženství přinesly v dějinách Země téměř neuvěřitelné množství zbytečných konfliktů a s nimi souvisejících tragédií. A když se na to podíváme z „druhé strany“, tak vzpomeňme kolik vědeckých objevů a teorií bylo či je potíráno nebo zesměšňováno jen kvůli tomu, že převládající mínění odmítlo uznat či připustit existenci jiného úhlu pohledu či dokonce vyšší úrovně poznání. A o kolika z nich jsme se vzhledem k tomuto fenoménu vůbec nedozvěděli.

  Takže paradoxy jsou pro nás paradoxy proto, že nejsme schopni (a někdy ani ochotni) vnímat vyšší úroveň bytí, kde zdánlivá rozpornost jevů mizí vzhledem ke sjednocujícímu poznání.

    To, co nám umožňuje vnímat vyšší úrovně bytí, není rozum, ale stavy rozšířeného vědomí. Závažným nedostatkem tohoto poznání (míra nedostatku i v tomto případě závisí na úhlu pohledu) je sdělitelnost vnímaného poznání ostatním, zejména těm, kteří nikdy stav rozšířeného vědomí nezažili a často se i dosažení takovéhoto stavu vědomě brání.

  Pokusím se opět názorně zobrazit na již použitém podobenství s válci. Představme si, že jsme bytost dvoudimenzionální reality a při stavu rozšířeného vědomí se nám podaří vhlédnout do reality třídimenzionální a tam spatříme válec. Poté se naše vědomí vrátí do dvoudimenzionální reality a snaží se v pojmech dvoudimenzionální reality vysvětit, že ten kruh, obdélník a elipsa, které vidíme, je jeden objekt a ještě k tomu válec. To je ještě ztíženo tím, že pro třídimenzionální objekt neexistuje žádný odpovídající pojem. Samozřejmě naše tvrzení, které zcela odporuje vnímání reality dvojdimenzionálními bytostmi, nám nikdo neuvěří, pokud sám nemá zkušenosti z vhledu do 3D reality. A ještě nám hrozí, že budeme označeni za blázny či za úmyslné rozvraceče „pravdivého“ systému vzhledem k použití zcela nevědeckých a směšných metod.

  Teď si ještě navíc představme, že coby dvojdimenzionální bytosti nahlédneme dokonce do 4D reality, ale to už jsou části poznání, které si většina badatelů ani neodváží veřejně popisovat, ať už ze strachu z následků či z naprosté neschopnosti či nemožnosti přenosu takovéto informace do vědomí bytosti 2D reality.

  To, co jsem zde popsal jako příklad bytostí 2D reality při nahlédnutí do 3D a 4D reality, je velmi podobné tomu, když některý člověk naší 3D reality nahlédne do 4D či dokonce 5D reality a pak se snaží tuto svou zkušenost sdělit. Podobnost platí i pro hrozbu blázincem či zesměšněním nebo odsouzením.

  Přitom se dá říct, že možná všechny velké vědecké objevy vděčí za svou existenci vhledům do vyšších realit (stavům rozšířeného vědomí) a někteří objevitelé si to i uvědomují a přiznávají. O „objevech“ ve vědě zvané filozofie to platí dvojnásob.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..