26.10.2015

Léčivá síla andělů

Madame Curie
„Vaše omezení a hranice jsou určovány vašim vlastním rozhodnutím o tom , co je pro vás možné a co nemožné. Změňte své rozhodnutí, a tím zrušíte i své hranice a omezení.“

Dr. Wayne W. Dyer
„Léčivá síla andělů je mnohonásobně účinnější než obvyklé terapeutické metody.“

Ph.D. Doreen Virtue
Andělé nabízejí bohatství moudrosti, která je dokonale použitelná v každodenním životě každého z nás. Učí nás tomu jak, uzdravit naše vztahy, jak očistit přístup ke kariéře a profesi, jak pečovat o své zdraví. Žádný problém, se kterým se na Anděly obrátíme, nikdy nevnímají jako bezvýznamný nebo malicherný. Jasně nám vzkazují: „Odevzdejte všechny své starosti nám-a my je odevzdáme Bohu, Jehož Láska vše očistí.“

Andělé nám přinášejí mnoho krásných darů. Dokáží totiž vidět naše každodenní situace z jiného úhlu pohledu. Jejich poselství nám pomáhají zbavit se obav a strachu, uzdravit naše myšlenky a prodchnout je láskou a porozuměním.

Odstraňování emocionálních problémů a bloků pomocí Andělské terapie.

Pomocí Andělské terapie se dají odstranit jak problémy emocionální tak i zdravotní.

Tato terapie je založena na práci s podvědomím. Pokud připustíme, že naše vědomí utváří náš život, uvědomíme si že změna myšlenkových návyků nás dovede ke změně životního stylu.

Každý z nás se v životě dostane na určitou křižovatku, kdy nevíme, jak dál. Prostě ztratíme správný směr. Není nic jednoduššího v tuto chvíli, než zavolat si na pomoc svého Anděla strážného. Hledáme často radu u druhých. Našich přátel, příbuzných nebo odbornou radu. V některých případech je odborná rada nezbytná, ale většinou stačí se zastavit a zamyslet se, kdy jsme sešli z té správné cesty. Pokud se směr budeme snažit nalézt sami, může se stát, že budeme hledat zbytečně dlouho, a nebo zabloudíme ještě víc. Náš Anděl strážný zná ten správný směr, a když ho požádáme, tak s jeho pomocí ho najdeme. Často nám Bůh posílá do cesty lidi v roli pozemských andělů, aby nám oni pomohli a podpořili nás v situacích, se kterými si sami nevíme rady. Bohužel, ale tuto pomoc lidé často nevidí, a proto jí neumí přijmout a využít.

Příliš mnoho lidí ztratilo kontakt se svými city. Když potlačíme své city a „odřízneme“ se od nich, nemůžeme se dotknout vesmíru ve svém nitru. Ani nezaslechneme svůj intuitivní hlas a život si také nedokážeme vychutnat. Zdá se, že mnozí z nás v dětství nezažili dostatek citové náklonnosti. Naši rodiče sami nevěděli, jak nakládat s vlastními pocity, natož s našimi. Možná byli natolik přetíženi těžkostmi a povinnostmi života, že nám nedokázali dát lásku a pocit bezpečí, které jsme potřebovali. Ať už bylo důvodem cokoliv, skutečností je, že se velmi brzy učíme skrývat své city když v našem okolí není nikdo, kdo by na ně reagoval pozitivně. Pokud je v sobě uzavřeme, zahradíme tím cestu životní energii, která proudí naším tělem.Energie potlačovaných pocitů zůstává v našem těle jako určitá blokáda a způsobuje řadu tělesných a duševních potíží. A z toho nakonec onemocníme. Stáváme se otupělí a bezcitní.

Mnozí mají strach připustit si své tzv. negativní pocity, jako je např. bolest, vztek, zármutek, strach a zoufalství. Obávají se, že je přemohou když se jim otevřou.

Ve skutečnosti je to přesně naopak. Pokud jste ochotni prožít určitý pocit do plné hloubky, jeho původně blokovaná energie se velmi rychle uvolní a pocit se rozplyne. Jakmile se pocit jednou dostane na povrch a dojde k jeho vědomému prožitku, obvykle během několika minut zmizí a na jeho místo nastupuje pocit osvobození a vnitřního míru. Teprve když se člověk zbaví zablokovaných emocí z minulosti, může čerpat víc životní energie a síly pro současnost. Jakmile tomu jednou porozumíme, naučíme se vychutnávat všechny své pocity a nebráníme tomu že se neustále mnění. Pokud však máme strach z určitých pocitů, zatáhneme za citovou záchrannou brzdu, proto v nich dál zůstáváme vězet na půl cesty a nikdy jimi úplně neprojdeme.

Jen když máme rádi všechny části své osobnosti a akceptujeme je, můžeme se uvolnit a najít naplnění. Bolest je reakce těla, která nám pomáhá chránit se před nějakou tělesnou újmou. Je to účinný mechanismus , který nás chrání před nebezpečím. V citové oblasti nám potlačování pocitů způsobuje bolest. Když nějaký pocit umlčíme protože z něho máme strach, objeví se duševní bolest. Jakmile si ho však dovolíme a plně ho přijmeme, může to být velice intenzivní prožitek a nebude to tak bolet.

Neexistují žádné negativní nebo pozitivní pocity. Ty z nich děláme sami svým přístupem, nastavením a hodnocením, tím, že je odmítáme nebo přijímáme. Pokud přijmeme všechny své nejrůznější pocity, zabarví nám život barvami duhy.

Kurt Tepperwein
Naše starosti nám připadají neúnosné ve chvíli, když na ně zůstaneme víceméně sami. Když jsme byli dětmi, mohli jsme s čímkoli co nás trápilo, jít za našimi rodiči . Oni nás zbavili strachu a pomohli nám situaci vyřešit. I když určitě ne u všech byli rodiče tou správnou oporou.

Jistě je pravdou že bolest je cestou k duchovnímu růstu. Ovšem jsou i jiné možnosti jak postupovat kupředu. Bolest, starosti nebo jiná utrpení nám umožňují rychleji se vyvíjet. Proč? Jednoduše proto že když nám nic nechybí a máme se dobře nic nás nenutí k tomu abychom se učili na svět a život dívat jinýma očima.

Pokud začneme trpět z jakéhokoli důvodu, většinou dochází k tomu že začínáme „duchovně zrát“. Proto si většina lidí myslí, že na cestě růstu je nezbytné utrpení. Není to však nutné. Je třeba abychom pochopili že všechny věci a události které se nám v životě dějí jsou zkušenosti, které si sami vědomě či nevědomě vytváříme a vybíráme, protože je potřebujeme.

Můžete namítnout: „co mi to chce namluvit? Proč bych si dobrovolně vybral zkušenost vážné nemoci nebo jiného utrpení?“ Jednoduše proto že jste už delší dobu měli nějaké problémy které jste buď přehlíželi, anebo nevěděli jak je řešit. Prostě všechny známé možnosti řešení selhaly.

Tehdy se začneme cítit bezmocní a už nevíme jak v životě dál postupovat. Více méně máme pocit že jsme zabloudili. Tento pocit bezmoci sílí právě proto, jelikož si myslíme že jsme na tyto starosti sami.

V našem dětství nám s našimi problémy a bolístkami pomáhali naši rodiče, prarodiče, vychovatelé. Kdykoli jsme se na ně mohli s důvěrou obrátit. Tuto možnost neměl každý z nás. Ti kteří ji neměli se velmi brzy naučili spoléhat sami na sebe, na svůj úsudek.

Musíme opravdu být na všechno sami? Ne. Vždy tady s námi byli také bytosti světla. Nebyli jsme si toho třeba vědomi.

Pokud ignorujeme pocity že s námi něco není v přádku a myšlenky které nás nabádají že bychom s tím něco mněli udělat, pak se následně projeví na našem fyzickém těle zdravotními problémy.

Nemusí se vždy jednat o fyzické problémy nebo nemoc. Často se mi stává že za mnou chodí klienti a říkají „já mám prostě smůlu na partnery.“ Nebo „ Všechny mé vztahy ztroskotaly.“

  • – nemám peníze
  • – nemám práci
  • – nestojím za nic
  • – nic se mi nedaří
  • – nic nedotáhnu do konce
  • – ať udělám cokoli, nikdy to není v očích ostatních dost dobré
  • – za mé problémy může má váha, výška, vzhled
  • – nemám štěstí

Vaše volba, vaše rozhodnutí udává směr, kterým se bude ubírat váš život. Přestaňte se oddávat klamu, že jste obětí, protože tuto past jste své duši nastražili Vy sami. Zvolte svobodu. Dopřejete-li ji i druhým, skutečně jste ji zvolili i pro sebe. Nepřijímejte žádná břemena a zátěž v představě, že si tím získáte slávu. Břímě vás pouze zdrží na vaší cestě. Dost bylo sebetrestání a pokání. Deprese a smutky jsou pouze zdeformovaný pohled na svět. Úcta, o kterou tolik stojíte, vám nyní leží u nohou a nemusíte o ni bojovat, ani si ji vynucovat. Nehledejte poctu ani slávu.

  • – každý je bezvýhradně zodpovědný za všechno, co se mu v životě stane.
  • – každá myšlenka vytváří naší budoucnost
  • – každý si v skrytu duše myslí, že za nic nestojí.
  • – je to pouhá myšlenka, myšlenku lze změnit
  • – odpor, kritika a vina jsou nejškodlivější mentální návyky
  • – musíme se zbavit minulosti a všem odpustit
  • – musíme být ochotni začít mít rádi sami sebe
  • – klíčem k pozitivním změnám je být sami se sebou spokojeni
  • – jestli-že máme opravdu rádi sami sebe, všechno se nám v životě daří

V životě nejsme nikdy sami, vždy při nás stojí náš Anděl strážný a samotný Bůh, (já říkám Zdroj) pokud jej o to požádáme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..